Santa Margherita a velký objev Pinus Village

Na druhý den našeho pobytu v Cagliari na malebném ostrově Sardinie jsme si naplánovali výlet na pláž Santa Margherita . Někde jsme četli, že je to velmi pěkná pláž a tak jsme neváhali, nasedli jsme do takového postaršího autobusu, kde jsou sedadla pouze podélně a proti sobě (cca 12 míst k sezení), řidiči jsme řekli naši destinaci, zaplatili jsme a těšili se na nové zážitky. Zhruba každých 10 minut byla někde zastávka.Autobusár zakřičel jméno zastávky a šli jsme dál. Cesta se pomalu měnila z asfaltové na polní, čím dál jsme šli, tím více nás házelo. Společnost nám dělali domácí a obyvatelé tmavé pleti, až jsme se trochu cítili jako někde v buši v Africe na cestě za Safari.Podotýkám všichni vysmátí od ucha k uchu, družně spolu debatovali ačkoli se zjevně viděli poprvé.
Asi po 40ti minutách jsme už začali být nervózní a místy nám to přišlo strašně směšné, protože jsme vůbec nevěděli kde jsme a evidentně jsme se ani neblížili k cíli. Lidí postupně ubývalo, zastávek také. Nakonec se autobus pár krát Potoci a zabočil mezi husté stromy a konečně zastavil. Zakřičel Pinus Village a poslední dva cestující vystoupili.My jsme se podívali jeden na druhého, že kde to jsme. Nuž znovu jsme oslovili šoféra s mapou v ruce, že halooo kde je ta naše Margherita? A on se usmál a říká: "vždyť celé toto pobřeží se jmenuje Santa Margherita". Ahaaa, svitlo nám, v tom případě jsme řádně v kapustě.

No nic nám nezbývalo, pouze se vybrat na nejbližší pláž v této vesničce na konci světa.Kráčeli jsme opět hustým piniovým lesem, ve stínu se krčili malé domky, které domácí na léto pronajímali turistům. Vesnička to byla malebná, pohádková. Konečně jsme vyšli na slunce a před námi se najednou objevilo širé moře a dole pod kopcem jsme zahlédli pláž.Pár slunečníků zapíchnutých v písku naznačovalo, že se zde přece jen nějací lidé vyskytují. Než jsme slezli k pláži, ohlédli jsme si terén a kousek napravo jsme objevili zcela opuštěnou zátoku, jako z filmu. Naradostení jsme se seškrábali dolů svahem, rozložili ručníky a spokojeně se vyvalily. Takže přece jsme sem nešli nadarmo.