Italská kuchyně je vedle historických památkách a krásných plážích určitě jeden z nejčastějších důvodů, proč navštívit Sardinii nebo Sicílii. Lámanou italštinou-španělštinou jsme se tedy zeptali naší domácí v Bed & Breakfast (Le Pavoncelle) v centru Cagliari na nějakou restauraci, kterou by nám věděla doporučit. Ihned doběhla s mapou, dala nám dvě vizitky a označila místa, kde se nacházejí restaurace. Pizzerie Pepe Rosa byla to jistota dokonce měli i anglické menu. I když jsem si dal dost nezvykle přeloženou pizzu Calzone, byla opravdu vynikající a romantický večer při vínku dopadl přesně podle našich představ. Jediná věc, která nás zarazila, byl fakt, že v době našeho příjezdu v 18.30 byla restaurace téměř prázdná, ale když jsme odcházeli, lidé už čekali venku, dokud se uvolní nějaký stůl.
Druhý večer jsme unavení z celodenního bloumání po sardských plážích a pronásledování plameňáků zamířili do druhé doporučené restaurace. Vyhladovělí jsme si sedli ke stolu a po příchodu číšnice jsme si vyžádali jídelníček. Usmála se as klidem Angličana nám zahlásila památnou větu: "Solo di Voce" - pouze ústně. Představa, že v této kuchyni se vaří podle toho, jaké suroviny v ten den koupili na trhu bez potřeby udržovat dlouhý jídelníček, byla nádherná. Mělo to však háček - najít jazyk, ve kterém by nám číšnice "aktuální nabídku" vysvětlila. Zkusili jsme angličtinu, na což nám italsky odpověděla, že anglicky nerozumí. Vyzkoušeli jsme němčinu, po pár sekundách dekódování zeptala "Parlez-vous français?". Francouzsky jsme nevěděli my! Vyzkoušeli jsme tedy ještě španělštinu - zase kousek vedle, prý umí trošku portugalsky, ale španělsky ne. Takže, přesto, že jsme věděli tři jazyky (anglicky, německy, španělsky) a ona dva a půl (italštinu, francouzštinu a portugalštinu), kromě frutti di mare a pasta jsme nerozuměli nic, a tak jsme poděkovali a rozloučili.
Hladoví a zoufalí jsme zamířili trochu dále do sídliště, kde jsme našli restauraci bez neonových upoutávek na colu nebo známé pivo. Už na první pohled nám bylo jasné, že tam vůbec nepatříme. Turisté o této restauraci asi nevěděli a očividně ji ani nenavštěvovali, protože byla zastrčená v jakési staré budově připomínající dům kultury z menších Slovenská městeček. Mnohočetné italské rodiny vyobliekané v košilích a krásných účesech se těšili na své několikahodinové večerní posezení doprovázené hlasitým smíchem a vyprávěním rodinných příhod. Vyhnuli jsme se několika zvědavým pohledům a sedli si ke stolu vedle staršího manželského páru. Poprvé se na nás usmáli, když jsme začali luštit italský jídelníček. Druhý, když jsme se úplně zbytečně zeptali číšníka, jestli náhodou nemají i anglické menu. A potřetí, když jsem začal jíst své jídlo.Jako pravý fanoušek přátel jsem si objednal Joeyho nejoblíbenější pepperoni pizza s extra pálivou salámem. To jsem však nevěděl, že je rozdíl, zda si ji objednáte v USA nebo na Sardinii. Pepperoni je totiž italsky paprika, takže, když mi po pár minutách číšník přinesl pizzu, na které kromě sýra byla už jen nakrájená paprika (kterou mimochodem nemám rád), přítelkyně se začala pobaveně smát. To, že jsem kompletně všechnu papriku z pizzy poskládal a snědl jen těsto se sýrem (mimochodem fantastické), překvapilo kromě sousedů i našeho číšníka. Myslím, že ještě nezažil, aby si někdo objednal paprikovou pizzu, když právě papriku nemá rád. Takže, pokud se chystáte na Sicílii nebo Sardinii, nezapomeňte na italský slovník, neboť angličtina vám moc nepomůže.
Žádné komentáře :
Okomentovat